Нужен перевод текста "le defi de gavroche" , puis il ramassa son panier, y remit, sans en perdre une seule, les cartouches qui en étaient tombées et, avançant vers la fusillade, alla dépouiller une autre giberne. là, une quatrième balle le manqua encore. gavroche chanta: je ne suis pas notaire, c'est la faute à voltaire; je suis petit oiseau, c'est la faute à rousseau. une cinquième balle ne réussit qu'à tirer de lui un troisième couplet: joie est mon caractère, c'est la faute à voltaire; misère est mon trousseau, c'est la faute à rousseau. cela continua ainsi quelque temps. le spectacle était épouvantable et charmant. gavroche, fusillé, taquinait11 la fusillade. il avait l'air de s'amuser beaucoup. c'était un moineau becquetant les chasseurs. il répondait à chaque décharge par un couplet. on le visait sans cesse, on le manquait toujours. les gardes nationaux et les soldats riaient en l'ajustant. il se couchait, puis se redressait, s'effaçait dans un coin de porte, puis bondissait, disparaissait, reparaissait, se sauvait, revenait, ripostait à la mitraille par des pieds-denez, et, cependant, pillait les cartouches, vidait les gibernes et remplissait son panier. les insurgés, haletants d'anxiété, le suivaient des yeux. la barricade tremblait; lui, il chantait. ce n'était pas un enfant, ce n'était pas un homme; c'était un étrange gaminfé les balles couraient après lui, il était plus leste qu'elles. il jouait on ne sait quel effrayant jeu de cache-cache avec la mort; chaque fois que la face camarde du spectre s'approchait, le gamin lui donnait une pichenette. une balle pourtant, mieux ajustée ou plus traître que les autres, finit par atteindre l'enfant feu-follet. on vit gavroche chanceler, puis s'affaisser. toute la barricade poussa un cri, mais il y avait de l'antée dans ce pygmée; pour le gamin, toucher le pavé, c'est comme le géant toucher la terre; gavroche n'était tombé que pour se redresser; il resta assis sur son séant, un long filet de sang rayait son visage, il éleva ses deux bras en l'air, regarda du côté où était venu le coup, et se mit à chanter: je suis tombé par terre, c'est la faute à voltaire; le nez dans le ruisseau, c'est la faute il n'acheva point. une seconde balle du même tireur l'arrêta court. cette fois, il s'abattit la face contre le pavé et ne remua pas. cette petite grande âme venait de s'envoler.

toguzov2005 toguzov2005    2   19.08.2019 05:20    20

Ответы
pop9999 pop9999  05.10.2020 04:14

Затем подобрал корзинку, уложил в нее, не потеряв ни одного, рассыпанные патроны, и, двигаясь навстречу пулям, пошел опустошать следующую патронную сумку. Четвертая пуля пролетела мимо. Гаврош распевал:

Не удалась моя карьера,

И это по вине Вольтера

Судьбы сломалось колесо,

И в этом виноват Руссо.

Пятой пуле ничего не оставалось, как  только вдохновить его на третий куплет:

Я не беру с ханжей примера,

И это по вине Вольтера.

А бедность мною, как в серсо,

Играет по вине Руссо.

Так продолжалось довольно долго.

Зрелище  было страшное и трогательное. Гаврош как бы поддразнивал врагов под обстрелом. Казалось, он веселился от души. Это был воробей, дразнящий охотников. На каждый залп он отвечал новым куплетом. В него целились непрерывно и всякий раз промахивались. Целясь в него, солдаты и национальные гвардейцы смеялись. Он то ложился, то вставал, прятался за дверным косяком, выскакивал опять, исчезал, появлялся снова, убегал, возвращался, дразнил картечь, показывал ей нос и в то же время не переставал искать патроны, опустошать сумки и наполнять корзинку. Повстанцы следили за ним с замиранием сердца. На баррикаде дрожали  за него, а он пел. Казалось, это не ребенок, не человек, а гном. Пули гонялись за ним, но он был проворнее их. Он как бы играл в прятки со смертью; всякий раз, как призрак смерти приближался к нему, мальчишка встречал его щелчком по носу.

Но одна пуля, более меткая, чем другие, в конце концов погасила этого ребенка-огонька. На баррикаде все вскрикнули в один голос; но в этом пигмее таился Антей; для гамена коснуться мостовой значит то же, что для великана коснуться земли; не успел Гаврош упасть, как поднялся снова. Он оставался сидеть на земле, струйка крови стекала по его лицу; протянув обе руки кверху, он обернулся в ту сторону, откуда раздался выстрел, и запел:

Я пташка малого размера,

И это по вине Вольтера.

Но могут на меня лассо

Накинуть по вине…

Он не закончил. Вторая пуля того же стрелка оборвала ее навеки. На этот раз он упал лицом на мостовую и больше не шевельнулся. Маленький мальчик с великой душой умер.

ПОКАЗАТЬ ОТВЕТЫ
Другие вопросы по теме Французский язык